Mužem „foto-grafičky“

Standard

Dneska trochu z jinýho sudu. Mimo to, že sem tlustoprd v několikátym hubnoucim procesu, tak jsem taky muž… svý ženy fotografky. Po několika čerstvejch měsících, co celkem aktivně provozuje svůj novej fotoateliér u naší hlavní matičky Prahy, mi to nedá, abych se nepodělil o těžkou řeholi pánů fotografů a paní fotografek, kterou jsem za tu dobu poznal…

Vemte si radši půlden dovolený, strčte děti sousedce nebo si nastavte budíka, kdy máte z tramvaje vystoupit, bo to bude tak trochu delší počteníčko…

Začalo to dávno, žena původem grafička tíhla mimo jiný k různym kreativním tvořivostem od malby vlastních obrazů přes rukodělný výrobky až k velký zálibě ve focení. Dlouhou dobu malovala jen občasně a fotila pouze ze známosti, kamarády a svatby po několika měsíčních přemlouváních 🙂 Hlavně proto, že vedle matky na fulltime dělala na druhej fulltime grafickej design ve vlastní malé dvoučlenné firmě. Až letos došlo k zásadní změně, nasycena neustálejma komentářema klientů „make it logo bigger“ a „můžete vyzkoušet ještě něco jiného“ či „vím že jsem to takto zadal, ale lets go new way“ nebo „já ty peníze neposílám, to musíte na účtárnu“, vyslyšela mého nátlaku, aby si otevřela fotoateliér a stala se z ní z občasné venkovní již plně vytěžovaná „foto-grafička“. Řikám „určitě ti konečně odpadnou neustále dohady s klientama, nekonečné úpravy a změny ze strany klienta a budou k tobě chodit zákazníci, kteří se budou chtít vyfotit, protože se jim líbí tvoje práce a budeš to mít klidnější a budeš dělat lidem radost“… Chyba lávky, takhle jednoduše to samozřejmě nefunguje… 🙂

Bohužel realita je dosti složitá a nevděčná… Celé to vychází nejspíš z obecného povědomí, že ti fotografové jsou předražený, pže „za hodinu focení chtěj mnohdy několik tisícovek a to je přece zlodějina, tak málo času za takový prachy, jestli se teda nepletu…“

Jakožto skoro nezávislej pozorovatel se vám pokusim přiblížit, že se autoři podobných hodnocení dosti pletou. Níže v kostce, co se všechno v těch předraženejch několika tisícovkách schovává! Sám se nestačim někdy divit, s čim se paní potýká… Níže jen výcuc z toho, jak vypadá takové foceníčko dle dosavadní několikatýdenní praxe z focení ve fotoateliéru…

Začíná to neškodně vypadající konverzací a byť se všechny potřebné údaje snažíte napsat horem dolem od webu, přes facebook až po cedule na dveře a okna, tak většina začíná nějak podobně:
„jé vy ale hezky fotíte, chtěla bych fotky naší rodiny, máte taky ateliér?“ „pěkný fotky, za kolik?“ „supr fotky, dívala jsem se do ceníku na balíčky, ale potřebovala bych jen dvě fotky?“ „konečně rodinný fotoateliér tady u nás, děláte pasové fotografie na doklady a vytisknete mi fotky z flešky?“ „volala jsem, psala jsem sms i na facebook, ale asi fotíte, tak zkouším ještě mejl, chci se zeptat, kde máte ateliér?“ …

Dobře mohlo by bejt i hůř, ale když k tomu ještě přičtete, že konverzace průbežně přechází mezi mejlama, fejsbookama, semeskama a naléhavýma telefonátama, tak už vám jde hlava kolem… Ale vydržet, hlavně vydžet, jsou to potenciální noví klienti že… 🙂

Takže po úvodní seznamovací přestřelce a sdělení již všude několikrát uváděných informací každému zájemci zas a znovu se dostáváme k druhé fázi komunikace – domlouvání termínu:
„vy nefotíte v neděli? ale víte, můj muž celý týden pracuje…“ „to je škoda, že v úterý už nemůžete a nešlo by to přecijen nějak udělat?“ „můžete po deváté večer?“ „ano ve tři vyhovuje, ale asi budu mít drobné zpoždění, nevadí?“ „omlouvám se, jsme na dnes objednaní na focení, ale syn je nemocný, můžeme jindy?“ „jejda, neuvědomila jsem si že zrovna v pátek chodíme na kroužek, tak se nezlobte, musím to zrušit, nešlo by to už ve čtvrtek?“ „je mi to líto, ale manžel se zdržel v práci a nemám se jak k vám dostat, tak dneska nepřijdeme“ „když jsme to focení teď nečekaně zrušila a přehodila až na další měsíc, bude nám předpokládám furt platit sleva 500,- platná na focení tohoto měsíce…“ „sice neprší ale nesvítí moc sluníčko, můžeme to dnešní venkovní focení přehodit na jindy, aby byly pěkný fotky na sluníčku?“

Když se v průměru po osmi mejlech a kilometrovejch chatech konečně domluvíte a čirou náhodou se objednaný termín z různejch důvodů nezmění, přichází na řadu ta všemi záviděná hodinka až dvě v ateliéru či exteriéru… taky pecka, tady tedy spíš z doslechu jen namátkové rekace fotografky:
„nevadí, já na vás samozřejmě počkám“ „to se stává, i ostatní miminka mi během focení počůrají a pokakají téměř všechny plédy a dečky“ „ne nebojte, samozřejmě je pokaždé všechny peru a žehlim“ „ne za tu rekvizitu nic nechci, to nevadí, že jí dcera rozbila“ „no, zůstat ještě chvíli můžu, po vás už nikdo nepřijde je pozdě večer“ „bude rychlejší, když vám ty náhledy ve foťáku pokaždé ukazovat nebudu“ „prosím nefoťte si to, to je přeci má práce“ „snažili jsme se, co to šlo, ale viděla jste sama, že malej moc nespolupracoval, ale snad z toho dostatek fotek bude“ „to zašpiněné fotopozadi ustříhnu nebojte, kupuje se to skoro na každé focení znovu“ „a tohle pozadí si sama maluju a nechávám tisknout v tiskárně“…

Tak to bysme měli snad úspěšně odfoceno 🙂 Takže teď vzhůru najít volnou chvilku mezi tím vším vyřizováním mejlů a naplánovanym focením, aby se fotky stáhli do kompu. Jo není jich zrovna nejmíň. Když fotíte rodinku s dvěma malejma neposedama, tak jich za hodinku a půl focení vypadne třeba 300 kousků.. Takže všechny projít, vybrat bestsellery, promazat rozmazané supermany, pootevřené pusy, mrkající oči či otočené hlavy.. Z hrubého výběru vypadne různej počet fotek třeba od 20 do 50 kusů.. Od teď to má každej fotografista jinak, někdo sám vybere, někdo pošle všechno na výběr klientovi… Nebudem zabíhat do detailů, ale aby fotka vypadala u většiny fotografů tak jak vypadá na jejich webech, tak prochází celkem zásadní úpravou… Ono kdo by chtěl focení novorozence když má na sobě milion pupínků, vyrážku či akné že 🙂 Každej tomu věnuje asi jinej čas, ale odhadem myslím že na každé výsledné fotce každej fotograf nakliká nějakých 5-25minut v závislosti na rozsahu úprav a retuší fotografovanejch objektů. Můžem zprůměrovat a jsme na 15minutách za fotku krát řekněme 15 fotek v zakoupeném „předraženém balíčku“ = teměř 4 hodiny úprav. K tomu čas výběru fotek z celkového počtu nafocených, vypálení cd či nahrávání fotek na webové úložiště a jsme najednou na minimálně 5 hodinách postprodukce…

Ani tady ale vynaložené úsilí zdá se nekončí… jsou i perličky v této závěrečné fázi…
„byli jsme u vás na začátku týdne, kdy mi už prosím pošlete fotky?“ „vím, že na webu píšete, že neupravené fotky neposkytujete, ale když už jste je nafotila, tak nám je snad můžete předat všechny ne?“ „děkuji za fotky, ale potřebovala bych trochu zeštíhlit ruce na všech fotkách, půjde to?“ „vím, že jsem řikala, že to tetování na ruce dcery nevadí, ale asi jste měla pravdu, můžete ho dodatečně odstranit?“ „v mejlu i na webu bylo sice napsano, že náhledové fotky zaslané k výběru nesmím zveřejnit, ale když přítel řikal, že vám to vadit určitě nebude“ „stejně tomu nerozumím proč nám nepředáte všechny nafocené fotografie“…

O domlouvání se na termínu předání vypálených fotek už je předpokládám zbytečné se tu rozepisovat 🙂

Takže závěrem? Ti vydřiduchové, co sice hezky fotí, ale chtěj za hodinku focení třeba i přes dva tisíce, to holt nemají jednoduché… Z hodinky kterou vidí zákazník je rázem i 7-8 hodin jen to hvízdne, čas na zdlouhavou komunikaci nepočítaje…Rázem jste na pár stovkách za hodinu hrubého…

A to v tom samozřejmě nemáte žádné další náklady bez kterých se neobejdete 🙂 Cena pořízení vybavení ateliéru, dokupování nových pozadí, cenu samotné fotografické techniky, počítačové vybavení a legální software, pronájem ateliéru, čas paní (či muže:) na hlídání vlastních dětí… atd. atd.

K tomu mejly kámošek typu „bude to zase zadarmo jako minule?“ a třeba tři termíny focení týdně, které jsou i třeba z pochopitelného stavu nemoci těsně před focením zrušený a vy je už nestíháte zaplnit, vám do pracovní pohody moc nepřidají…

Až vám na společném setkání budou vaši kamarádi vyprávět o závratnejch cenách fotografů, vzpomeňte si prosím na tento článek…

Váš nakrklej tlustoprd.

ps. kdo se poznal, snad promine, ale nešlo nesepsat to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*