Už se to nedá vydržet… bolest taky, ale hlavně nátlak paní, abych si s tím došel na rentgen…

Dojel jsem a dopajdal na místní polokliniku, „jedinej chirurg prej na sále“, tak čekám půl hodiny ve frontě při kontinuálně zaplňující se čekárně. Pak ze dveří s nápisem sál přichází mudr asi se třema sestřičkama, kávy a zákusky v ruce, huba bez roušky od uchy k uchu… Tak trochu tipuju, že vedle sálu je i doktorskej pokoj, spousta fáborků a balónků… „Se nám to tu nějak zaplnilo“…

Po hodině a půl a 170korunách (bo tamní rtg osvitářka nemá smlouvu s mojí pojišťovnou, což jsem po tý době nějak už nechtěl řešit a zaplatil jsem její drahocený čas i osvit zářením pana rentgena) dostávám jasnej výsledek… NIC TAM NENI 🙂

Prej je to vymknutej palec z toho pádu v koupelně kam se mi vrazil poúrazovej akutní dnovej záchvat. To sem mohl dělat něco jinýho, příště už nikam s ničim nejdu pokud mě neodveze rychlá připoutanýho na lehátku…. Noha zafačovaná a hurá zpátky procesu s nohou v absolutním klidu 🙂

Cestou jsem se aspoň najed a vzal si i řepu sebou k večeři.