Nasratej z bazenu

Standard

Tohle o hubnutí moc nebude, ostatně tak jako většina mejch článků 🙂

Dneska jsem byl potřetí plavat. Potřetí se nepřestávám divit a jsem stále více nasranej. Plovu v novém multi funkčním areálu jedenáctka. Nechápu co to projektovalo za degenta, kterej asi nikdá nebyl na plavečáku. Nevim teda jestli to tak vytáčí jenom mě, ale je to naprostý psycho!

Ale postupně. Při první návštěvě to bylo nejhorší. Na recepci/pokladně předemnou stála nějaká paní, koupila si nějakou vstupenku a šla kolem recepce doleva. Já si koupil hodinu do bazenu, ptam se kudy a kam. Pokladní řiká vy támhle doprava. Tak ok. Beru nějakej magnetickej přívěšek a vyrážim, vyzouvam se a vlezu do prostor šaten. Otvírání skříňky dálkově elektronicky po přiložení magnetickejch hodinek na centrální místo se dá přežít, sice mi chvíli trvalo než jsem to pobral ale zvládl jsem to. V šatně nikde nikdo, tak se svlíkám, házim všechno do skříňky. Když v tom, já už jen v trenkách připraven zbavit se i nich, vtrhnou do šaten malý smradi ze školního plavání, samí kluci samozřejmě. Ale s nima i nějaká učitelka, co jim odmyká skříňky tím supr systémem. Chvíli dělám, že něco hledám ve skříňce ve věcech a v duchu si řikám „kurva to nemaj nějakýho učitele? vona tady jako vočumuje celou dobu? na co jako čeká až se svlíknu i z trenek do naha abych mohl jít do sprch?“. Nasranej co je to za pizdu, že tam tak vočumuje zavírám skříň a v trenkách odcházim do sprch.. Tam už celkem klasika, samozřejmě až do konce plavání…

To z bazénu odcházim, kam jinam než do pánských sprch. Umytej zjišťuju, že tam z nepochopitelnýho důvodu není za sprchama místo „sušárny“ takže se jen letmo osušim a jdu s ručníkem kolem pasu do šaten. V prázdný šatně shazuju ručník, sušim se a pak se oblíkám, samožřejmě opět po sofistikovanym odemčení elektronické skříňky. Nikoho nepotkávám, až když jsem oblečen a odcházím pouštím ve dveřích hodně starého pána s jeho téměř nemohoucí paní (viz dříve avizovaná akce důchodce za dvacku 🙂 a v duchu si přitom řikám, že je jasný že jde s manželem do pánské šatny, když jí musí takto pomáhat… Vracim „magneklíč“ a mizim do pryč bez velké újmy, zatím jen nasranej na tu píučku a degenta co zapomněl na sušárnu!

Při druhé návštěvě vlezu do šaten a tam je o poznání plněji. Světe div se je to smíšená šatna páni i dámy. Moc to nechápu, ale ledacos se z první návštěvy vysvětluje, takže sám sobě se chlámajích odcházim v trenkách do sprch smířenej s tím, že je to úplná demence ale co už. Nějak to přežiju a příště se zeptám jak to jako chodí abych nebyl za dementa…

satny-jedenactka

Takže při třetí návštěvě ze sebe dělám debila a ptám se polopatě „jak na to“. Paní nevěřícně kouká a popisuje situaci, jak bych měl v šatně postupovat.. Udivenej výraz paní za odměnu opětuju a vyrážim do boje, že si to tentokrát dám podle instruktáže.

Zde super postup pro stejně nechápající:
1) zuju boty a vlezu do společnejch šaten viz vizualizace projektu výše 🙂
2) najdu chytré místo odemykání skříněk a přiložim chytrej magnet, kterej řekne že se mi právě odemkla šatna 20, tu chvíli hledám, naštěstí ne moc dlouho, protože ji stihnu otevřit (asi tři vteřiny před tím než v zámku zase cvaklo na znamení že nebýt rychlík mám smůlu a můžu běžet k CML znovu)
3) házim svršky a boty do šatny spolu s taškou s dokladama, počítačem a telefonem (samozřejmě neopomenu přehlídnout nejednu ceduli, že za uschované věci provozovatel neodpovídá – co kdyby se ten centrální mozek lidstva zbláznil a otevřel jinou skříňku že 🙂
4) beru ručník s tím že tedy využiji k tomu určené převlékací kabiny, které jsou mimochodem na druhé straně šatny než moje dvacítka, takže co jiného – zavírám skříňku, která se uzamkne.
5) čekám na volnou převlíkačku a vlezu tam, svlíknu trenky a dávám kolem pasu ručník (jasně asi zde můžete využit plavecký outfit, ale proč když za pár sekund se máte sprchovat bez plavek?)
6) návrat ke skříňce, respektive nejprve ke klíčníkovi, který mi odemkne budku, pak do ní přihazuju i trenky, beru tašku s věcma k bazénu a vzhůru do sprch
SLÁVA ZVLÁDNUL JSEM TO
7) z bazénu sprcha
8) bez možnosti sušárny jsem nucen se osušit v přeplněné sprše, kde sedum sprch jede na plno, vlchko jak kráva, na zemi všude cenťák až dva vody, kolem mejch v rámci možností suchejch zad si borec proklepe mokrou hlavu a můžu začít znova… pecka prostě.
9) nasraně odcházim se dosušit do vstupní části sprch, kde je zima a nějakej další boreček nechal otevřený dveře, takže princezny ze šaten viděj přes skvěle umístěný obří zrkadlo až do sprch
10) seru na to, beru ručník kolem pasu a jdu absolvovat krkolomnou cestu mezi převlíkací kabinkama a skříňkou znovu
11) odemykám, utíkám ke skříňce, beru trenky, zavírám, jdu hledat volnou převlíkačku, (to vše s neutřenejma nohama bo v tom cenťákovym mokru ze sprch si je usušit prostě nešlo a jelikož mám ručník kolem pasu, těžko si v mezičase utřu nohy…), převlíkám se do trenek, odmykám, běžim, otvírám, oblíkám, obouvám a prchám do hajzlu!
12) paní mě nepouští, protože jsem prý přetáhl a visim pánům majitelům a architektům 4kč za přetažený minuty, lovím 500,- protože automaty nehraju a nemám drobný, za odměnu dostávám dost kovovýho krmení do kasína, moc poděkuju a prchááám
SLÁVA ZVLÁDNUL JSEM TO

Takhle je to prej i ve slavnym aquaparku, kde jsem nikdy nebyl a asi ani po téhle zkušenosti nebudu!

Zlatý starý dobrý pánský a dámský šatny a místnosti na sušení…

Sory děcka, musel jsem 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*