Kuchtí s Máňou

Standard

Neděle. Čtvrtý den s Manou.

Mořská nemoc je ta tam. Tělo se asi s permanentní hladinkou tekutiny srovnalo a už tak nešplouchám. Fyzický vztah s Máňou kvete, ale ten psychologický trochu pokulhává. Je to určitě tou nedělí a k tomu počasím. Celý den na zahradě s rodinkou, všude samý nakoupený letní dobroty (ovoce, zelenina). Po všem dost pošilhávám a nejraději bych se zahryzl do čehokoliv, co se tu na stolech povaluje. Nechápu jak, ale odolávám. Jedu opět jen na Maně.

Běžnou přípravu suprpotraviny už zvádám skoro dokonale. Dokonce se blížím k avizovaným třem minutám a minimu zašvihanýho nádobí. A to je právě ta chvíle, kdy můžu vyzkoušet trochu svého kulinářského neumu ve spojení s Manou. Naštěstí je k dispozici myčka a spousta kuchyňských udělátek, který se nerozpakuju povytahovat a zaprasit. Žena mě pooku sleduje a hrozí se kolapsu.

Takže postupně, jak jsem se tím prokousával a dokumentoval:

Mananuky – moc jsem nepřemýšlel, vzal jsem silikonovou vychytávku, co tu máme pro přípravu nanuků dětem (myslím made in ikea). Nalil jsem běžně připravenou směs Many a hodil na šest hodin do mrazáku. Funkce splněna, vypadá to jako nanuk. Jelikož jsem nechtěl přimíchávat zatím žádné ovoce, tak je chuť očekávaně stejná jako zbytek dne 🙂 Ale v tomhle vedru lepší než drátem do huby. Dokážu si představit, že v kombinaci s ovocem (jahody, rybiz, maliny, banbán) to může být i dobré 🙂

Palačinky – nevím moc, jak to nazvat. Palačinka, možná lívanec, nebo i bramborák z Many… Každopádně nic moc. Ale opět upozorňuju, že jsem nic nepřimíchával ani neměnil vodu za mlíko či soju. Jen jsem tam nalil míň vody než by mělo ofiko být, abych to měl více hustý. Poměr užitek vs. práce se nedá hodnotit, bo užitek nula, práce kolem toho mraky. Cílem bylo něco kousat, to se povedlo, vizuálně to posuďte 🙂

Vafle – aneb hrnečku nevař manu. Něco špatně. Raději neřesím co. Jen to všechno umýt mi zabralo dost času, natož ještě špekulovat kudy to vytunit, aby to vyšlo 🙂

Koláč – aby toho nebylo málo, vzpoměl jsem si na babičin koláč. Říká tomu svítek. Už v jejím podání to vypadá dost podivně, tak proč to nezkusit z Many. Horší to snad nebude. Bylo. Žena řiká, dej vam aspoň vejce voe, tím se to spojí a bude to dobrý… ale znáte to, když nemáte vejce, dejte tam Manu… Naštěstí jsem se aspoň nechal přesvěčit, ať tam přihodím černej a červenej rybíz ze zahrady. Takže když vychladlo, vrhnul jsem se na to a celý to slupnul během minuty. Dobrý to bylo, kyselost ovoce po čtyř dnech mi udělala radost, zmizelo to na posezení. Jen to asi není na přípravu pro návštěvu nebo rodinku, bo je to takové vizuálně neprezentovatelné, ale mně to bodlo 🙂

Všem, co čekali super recepty a návody na bezva jídlo se omlouvám. Nejsem Babica a ani asistence ženy nepomohla. Ale příště, teda jestli žena dovolí, bysme mohli vzít Manu jen jako základ a trochu jí vytunit sojovým mlíkem, vejcem nebo jinejma vychytávkama, aby i výsledek byl k světu… Ale zatím si nechci Manu kazit :))

Takže zítra raději zpátky na stromy a pojedu tekutou verzi bez experimentů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*