Vrhá se na ní

Standard

Za asistence mladšího synka se vrhám na MANU. Dizajn jak epl, bílej čistej box, stříbrnej pack, tak trochu iMana 🙂 Uvnitř sypká hmota zavánějící po vanilkovým cukru. Snad si ze mě ten vědátor nevystřelil. Vanilinový cukr s práškem do pečiva nepoznám, snad nevykynu ještě víc…

Zapojil jsem míchací věc (pozn. ženy: tyčový mixér) do zásuvky a postupoval podle pokynů v nápovědě. Jestli jste uvěřili marketingu jako já, tak rovnou zavolejte do práce, protože budete mít asi hodinové zpoždění! 3min na přípravu jistě, ale nikoliv poprvé! Nebo alespoň mě trvalo, než jsem ověřil váhy, počty, rozdělení na porce, k tomu zaflákal asi osm nádob, než našel tu pravou (žena promine)! Suma sumárum mi doba přípravy zabrala asi jako příprava snídaně formou bufetových stolů pro dvanáct lidí včetně vajec pekelně na tvrdo, možná by žena zvládla i uvařit oběd (kdybych jí nezakydal půl kuchyně nádobí)…

Proč troškařit, „uvařil“ jsem dvě dávky včetně olejů. Rozdělil hmotu do dvou litrových nádob a vrazil do lednice – uf, slabší chvilka u lednice plné žrádla překonána. Zbylej nášup jsem nechal v sypký podobě na večerní hlad – hrozilo, že když bude už rozmixován, vyzunknu ho už do oběda.

Překvapivě se to dá požít i přes bohaté snídaňové talíře zbytku rodiny všude kolem – byť už jsou samozřejmě toho času dávno všichní po snídani. Vanilku moc nemusim, ale autor tvrdí, že je to s ní lepší, bojim si představit variantu bez příchutě 🙂

Snídani jsem dopil až v půl jedný. Za dobu dopoledního „pošušňání“ jsem musel vyplivnout několik jídel, která se tu povalovaly a volaly na mne, abych si je dal rychle do huby… Naštěstí jsem si to pokaždé uvědomil a jabko nebo kukuřičné lupínky zavčasu z úst šetrně odstranil…

To bude ještě peklo… Je teprf poledne!

Odpoledne vyrážíme ven, obědová butilka mizí v batohu, abych jí následně na společném obědě vyzunknul během půl hodiny. Jsou tři, cítím se „nažranej“. Hlad nemám.

Už v půl šestý je to jinak. Lituju, že třetí porce čeká doma v prášku. I když nevím, jestli bych dal další kašičku v tak krátký době. Obědová Mana žaludkem už asi protekla uplně. Svíjim se hlady. Kopu zbytek rodiny, ať už jedem domu. Povedlo se. Nádobí z rána ale zatím nikdo neumyl ( 🙂 ), takže zkouším variantu přípravy bez mixéru. Třesu s nádobou asi pět minut jako blázen. Asi málo vody, nebo prostě nejsem barman, ale kolem osmé večer mam hotovou třetí stravu dne.

Už vím, že budu pokaždé používat mixér, bo konzistence večeře jest musloidní haše. Vzhledem k faktu, že je to třetí jídlo, tak už skoro nepoživatelná. Stěží do sebe leju půlku. Navaluje se mi. Mrazákuju, nepomáhá. Nechávám v lednici na horší časy…

Jdu koupat děti s pocitem, že by si mohly vlízt do mýho břichu a vycachtat se tam. Asi mám mořskou nemoc. Mám pocit, že v noci odteču. Raději než cvičení nebo snad zbytku večeře, dávám přednost spánkovýmu kómatu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*